Hlavná stránka » Kronika - jak se s ní vypořádat?

1. novembra 2013

Kronika – jak se s ní vypořádat?

Skautská kronika – při listování každému zabuší srdce, přesto se dnešním dětem do psaní moc nechce. Pro ledaskoho je kronika tedy opravdový háček.

V družině Kopretin se dívky rozhodly, že si povedou kroniku, do které budou zapisovat zážitky z výprav a akcí. Inspiraci našly ve spřátelené družině Včelek, kde kroniku vedou už od první družinové akce. Ale zatímco u Včelek je psaní kroniky výsadou nejšikovnějších děvčat a psát nějaký zápis je vždy veliká čest, Kopretiny v kronice vynechávají výpravy, nikdo si nechce najít čas na napsání pár vět a kvalita klesá přímo úměrně odhodlání. Dá se zamezit takovémuto poklesu zájmu o kroniku? A má v dnešní době kamer a fotek vůbec smysl kroniku vést?

Skautská kronika už je dnes tradicí ve velké většině družin i oddílů. Je to způsob, jak zachovat i takové vzpomínky, které nelze zachytit na fotce ani na videu. Poskytuje prostor na subjektivní názor zapisovatele a zároveň na objektivní informaci o dané akci.

Joska: V oddíle máme kroniku psanou ručně. Za zápis je podpis do oddílové stezky. Je to jednoduché, ten, co má na starost zápis, má vytvořit dvoustranu A4 s textem, obrázky, lístečky z her (pokud jsou), eventuálně může vytisknout nějakou fotku, zajímavost…

Malí: Když se holky znají třeba i ze školy, mohou zápis vytvořit společně. Je to dobré především tehdy, když by měly zapisovat text poprvé.

Skautské oddíly si kroniky píší už odedávna. Díky nim dnes přesně víme, jak vypadal program skautů třeba za 1. republiky. Forma kroniky se dnes často velice liší. Podívejme se na dvě nejčastější:

Klasická kronika alias papír, pastelky a originalita

Ať už tlustá kniha v tvrdých deskách nebo šanon, do kterého se vkládají samostatné listy, tento způsob psaní kroniky je nejrozšířenější a zároveň nejpřístupnější, hlavně pro menší děti, které se na kreslení obrázku a lepení fotek jaksepatří vyřádí.

Tip: Článek v kronice nemusí nutně být co nejstručnější a nejsušší. V kronice je místo pro vlastní názor a zážitky. Dejte si záležet i na grafickém zpracování, číst kroniku je potom ještě zábavnější.

Co by měl tedy takový článek obsahovat?

  • Výrazný nadpis, podle kterého hned poznám, o jakou výpravu se jedná
  • Čitelný text, který popisuje výpravu
    • Dobré je dodržovat chronologické uspořádání událostí.
    • Přidejte vtipný zážitek nebo alespoň nějakou hlášku, které jste se zasmáli (až budete kroniku zpětně číst, vybavíte si situace, na které byste jinak zapomněli).
    • Na druhou stranu, nebuďte zbytečně konkrétní (stránkové popisy krajiny se hodí spíše do ruského románu než do kroniky).
  • Fotky a obrázky – netroufáte-li si na vlastní ilustrační tvorbu, vytiskněte dvě, tři nejvýstižnější fotky a vlepte je ke článku.

PRO: Jednoduché vytváření zápisů i pro menší děti, záleží pouze na fantazii a nápaditém provedení.

PROTI: Kronika je převážně přístupná pouze danému oddílu, nefunguje jako veřejná prezentace.

Ijáček: U nás kroniku píší na většíně akcí doprovolníci, ale zápisy z tábora jsou přidělené po dnech, aby nějaký den nechyběl :) Jinak máme klasickou vázanou kroniku.

Internetová kronika – dotek moderní doby

Zadáte-li si do vyhledávače heslo „skautská kronika“, můžete nalézt mnoho internetových stránek fungujících jako skautská kronika, na kterých jsou vyvěšeny zápisy z výprav i schůzek. Tyto lépe či méně dobře vedené stránky si může na internetu najít každý, takže slouží i jako prezentace činnosti oddílu nebo družiny na veřejnosti.

Tip: Doplňte fotky na internetu o krátké, vtipné a výstižné popisky, pobaví to a i vy si vzpomenete na spoustu dobrých hlášek.

PRO: Reprezentace oddílu (družiny), levné (snížené náklady za nákup kroniky nebo papírů a šanonů, žádné drahé tisknutí barevných fotek,…)

PROTI: Kronice se věnuje úzký okruh lidí, kteří umí pracovat s webovými stránkami, nedostatek prostoru pro vlastní obrázky, kreslení nadpisů apod.

Kujda: Nás se psaní kroniky rozdělovalo podle toho kdo kdy naposledy psal, nebo kdo chtěl. Za napsání kroniky se udělovaly peníze (Meriky) do celoroční hry.

Když uvážíme obě strany mince…

…každá z těchto forem má něco do sebe, ale i svá „proti“. Můžete si tedy vymyslet jakýkoliv jiný způsob uchovávání vzpomínek a informací o výpravách a akcích tak, jak to vyhovuje přímo vám. Máte třeba v oddíle schopného nápaditého člověka, který se nebojí výzev? Dejte mu na starost shromáždění a popsání fotek a jejich vypálení na CD/DVD. Nebo natočte a sestříhejte film z tábora (i rodiče rádi uvidí, jak tábor funguje a můžete to zároveň použít jako materiál na nábor a propagaci). I tento způsob může kroniku částečně nahradit.

Celkově, vést kroniku může být hodně časově náročné a v mnoha případech to vyústí v zanedbávání a následně zaniknutí kronikářství v oddíle.

Problém může být například v tom, kdo se o kroniku bude starat. V našem oddíle jsme se setkali s problémem, že každý, komu je kronika svěřena, to automaticky bere jako trest a celou výpravu odbyde pěti jednoduchými, stručnými větami a načmáraným obrázkem přes půl stránky. To ovšem neznamená, že to stihnou za týden a na další schůzce je kronika k dispozici v klubovně. Dostat kroniku zase zpět je v těchto případech běh na dlouhou trať. Ale většinou se to vyplatí. I podobná krize se ale dá řešit. Zapracujte kroniku do hry. Je tématem vaší bodovky středověk? Rytíři, ve které se děti při hře promění, budou psát kroniku za slušný měšec dukátů. Alespoň trochu je tím motivujete a možná k zapisování zážitků získají pozitivní vztah plynuleji.

Zebra: (…) Vzpomeneme si na to třeba za 3 měsíce a to už se pak musí pěkně vzpomínat, co byly na akci za hlášky apod. Jinak v naší kronice jsou samozřejmě vytisklé fotky a komentáře psané ručně, někdy i popisy zúčastněných.

Kronika je dobrá věc. Když po deseti letech v oddíle otevřu tu velkou knihu, do které jsem za tu dobu už tolikrát psala zážitky ze skvělých výprav, a nalistuji svůj úplně první zápis, musím se usmát. Tehdy jsem ještě nepatřila k vedoucím a plně jsem si užívala programu, s jehož přípravou si dal tu práci někdo jiný. Mohu vzpomínat na hry, na lidi, kteří už v oddíle nejsou i na mojí první vícedenní výpravu do Českého ráje. Jsou to úžasné vzpomínky, je to nostalgie.

Za sebe říkám, že je dobré kroniku vést, je-li v oddíle alespoň náznak ochoty zapojit se. Chce to jen věnovat tomu trochu toho času a trpělivosti.

Čára: V našem oddíle měly jednu dobu malé světlušky kreslenou kroniku – jedna světluška dostala domů kartičku tvrdého papíru velikosti větší fotky, nakreslila obrázek, příp. přidala popisek (nebo ho pak dopsala rádkyně) a kartičku pak vložila do alba na fotky. Tak se nemohlo stát, že by se kronika ztratila, když ji holky nemusely brát domů a kartičky byly poměrně malé, tak to bylo pro holky jednodušší, než „mít na starost“ celou stránku.

V družině starších skautek, které už psaní klasických zápisů moc nebavilo, jsme to pak vymyslely tak, že každou schůzku nebo akci někdo vyrobil nadpis a každá jsme pak napsaly pár vět, bylo to trochu jako psát někomu zápis do deníku, nebylo cílem popsat chronologicky celou akci. Bylo pak zajímavé srovnávat, jak nás často zaujaly rozdílné věci.

Smíšek: Ve skautu si píšeme sami kroniku. Je to tlustá, velká kniha, na které je velkým písmem napsáno „kronika“. Píšeme do ní naše zážitky z výprav, táborů a setkání. Ve psaní do ní se střídáme.

Tužka: My máme kroniku z takovejch těch folii jak se do toho davaj papíry a ty tam přidáváme.Inspirací na psaní kronik jsou body

A co si myslíte vy? Kroniku vést, nebo nevést? Jestli ano, jakou formu upřednostňujete – psanou nebo internetovou? Máte nějaké tipy, jak motivovat členy družiny k zapojení se do zapisování?

sepsala Káťa, doplnil Vojta na základě Průzkumu trhu

Přečteno 4173×


Komentáre

Nový názor ke článku Kronika – jak se s ní vypořádat?

Přidat názor

Váš e-mail nebude nikde veřejně zobrazen, bude sloužit administrátorům pro jejich potřeby.

Kontrolná otázka (odpovedajte číslom, napr. 5):





Vyhledávání